A tak se posouváme dál

5. července 2017 v 14:00 |  Zápisky z Pekla
Když jsem si zakládala tenhle blog, netušila jsem, že mě to chytne natolik. Upřímně jsem tomu dávala ty 3 měsíce, ale vyklubal se z toho celý rok. Poslední měsíce jsem však byla stále méně aktivní, přestože jsem na blog často myslela a chtěla psát nové články. Bohužel mi nevyhovovuje platforma blog.cz a tak se chci přestěhovat o trochu dál.

S touto myšlenkou jsem si pohrávala dobrý půlrok, začít znovu a poněkolikáté na tom samém místě byla chyba. Nejdříve jsem se rozmýšlela nad blogspotem, neboť je mi více známý, ale řekla jsem, že za zkoušku nic nedám a zkusím wordpress. Abych pravdu řekla, jsem tam zatím na 100% spokojená.

Ráda bych pokročila a tentokrát psala více propracované a kvalitnější články, ale stále zůstat svá a pokračovat ve stejném stylu. Budu se zaměřovat především na knihy, ale narazíme i na jiná témata. Například seriály, filmy, hry, nebo i nějaký ten povídací článek. Jak si můžete všimnout, blog má teď velmi krkolomnou a nepřehlednou adresu, především kvůli koncovce wordpress.com, ale brzy snad bude mít vlastní doménu a bude vcelku krátký, jen si tím stále nejsem tak jistá a musím počkat na svou spontální náladu, kdy to prostě zaplatím a tečka!

> Přejít na blog <


Až bude adresa nová, samozřejmě jí tu upravím. Doufám, že se za mnou příjdete podívat a neodradila jsem vás mou bezohldnou neaktivitou zde. :)
 

Aby to vypadalo, že něco dělám | Černá hodinka

27. května 2017 v 14:22 |  Černá hodinka
Kolik už to je měsíců? Dva a půl? Přibližně.

Dva a půl měsíce jsem se neozvala na blog, přestože jsem se vracela, zkoušela psát, tvořila jiné stránky, vymýšlela jména, psala náměty, ale kde nic, tu nic. Za tu dobu jsem toho stihla, dalo by se říct, hodně. Dokonce jsem se zaměřovala i na školu, odjela do zahraničí na pár dnů, i zvládla praxe. K blogu to však vůbec nepřispělo, i když vám tu můžu povídat, jak mám vytvořený plán, založený nový blog, na něm rozepsané články, ale k realizaci se nějak nedostávám. Je to škoda. Mrzí mě to.

Proč vůbec nefunguje už nový blog? To proklaté jméno!

Víte, motivace je, nápady jsou, ale už jsem prostřídala tolik jmen, že mi dochází inspirace. Když už jsem se pro jedno rozhodla, bylo buď zabrané nebo se tak jmenovala nějaká restaurace, kniha, dokonce i vinotéka. Teď mám jedno volné, docela se mi i líbí, ale zní tak zvláštně, že z toho nakonec nejspíš taky nic nebude. Chci název český, hezký, krátký a výstižný. Především výstižný. Ale není to tak jednoduché, jak se může zdát.

A tak proč tohle vůbec píšu.. Jen abyste věděli, vy, co sem občas ještě přijdete, k mému překvapení i při neaktivitě je vás dost, že pořád pracuju, jen potřebuju čas. A přestože jsem si myslela, jak se tu rozepíšu a podělím se o kousky ze svého života, stejnak to zde ukončím. Nechci psát o hloupostech jen abych uměla natáhla článek. Co jsem chtěla napsat, to tu je. :)

Ošklivý odstín modré bundy aneb proč nechodím do města

14. března 2017 v 17:00 |  Výkřiky do tmy
Kdo dal ostatním lidem oprávnění k urážení, okřikování na ulici a zesměšňování lidí, kteří vyčnívají z davu, vypadají jinak nebo se chovají a přemýšlejí jinak? Je tu někdo, kdo udává takové odznaky osobám, které se mohou hrubě vyjadřovat k ostatním a nebudou za to postihnuti? Respektive se to bude brát jako normální, neboť oni patří do většiny a lidé, kteří jsou takto napadání, jsou jen pouhá menšina.

Uvedu vás do děje, abych si tu netlachala jen tak do větru, i když to dělám hodně často a nebyla by to žádná změna.
Den jako každý jiný, průměrná teplota, počasí bylo vcelku dobré. Jedna osoba si kráčela přelidněnou ulicí a snažila se co nejrychleji dopravit na místo. Lidé se za ní otáčeli, jako to je pokaždé, kdy vytáhne paty z domu, a dokonce jí to i často lichotilo. Dnes se však mezi těmi lidmi našel i jeden absolutní idiot, nejde to říci jinak, který zřejmě jeden ten odznak má a tak si dovolí vykřiknout pár ošklivých slov mířených právě na onu vyčnívající osobu, která kličkovala ulicí. Veřejné nařknutí ze satanismu, nebo i rovnou pasování na samotného satana, vystřídalo poté jeho hlasité znechucení a pár dalších slov. Ruch v ulici jako by se rázem zastavil a oči všech přítomných nyní směřovaly na malou osobu v černém, která si do této doby mírumilovně procházela po chodníku rozjímajíc nad knihou, která ji ležela v batohu.

Moje otázka je jen jedna - jaké má ten člověk právo na takové veřejné napadení?

Ani jeden jediný člověk se nesnažil skrýt jisté znechucení, které v osobě našel, ani jeden si nehleděl svého a tak jen všichni s upřeným pohledem sledovali procházející černou můru, jež se snažila zmizet ze scény. Div muži s odznakem nezatleskali, že dokázal tak dokonale ztrapnit mladou duši, která se jen snažila projít městem. A pro ty, kteří chtějí namítat, že osoba byla zbabělá, že si to nechala líbit, co by se změnilo opakem? Ve chvíli, kdy se tohle stane, nevymyslíte ani jedno smysluplné slovo, které byste mohli říct. Ba by se to mohlo otočit ještě proti vám.

A co by se stalo, kdyby ona osoba urazila jeho, že má modrou bundu, odstín modré, který je prostě děsný, jako jemu připadala ta černá? Kdyby ho škatulkovala mezi křesťanské fanatiky jen protože jí obvinil z náboženství z právě druhé strany? Podívali by se znechuceně na něho? Tleskali by teď v duchu jí? Ne.

Vcelku to ani nechápu. Řekněme, že modré vlasy, tmavá rtěnka a černé oblečení možná někoho může lehce pobuřovat, ale stále si myslím, že vypadám daleko méně výstředně než jiní, které potkávám na ulici. Opravdu smekám nad každým, který má povahu takovou, že si narážky nebere k srdci.

Co vlastně chci tímhle vypovídáním napravit? Vůbec nic. Nemůžeme měnit společnost, můžeme ji jen přhlížet. Nikdy se to nezmění a všichni, ať už jsou černé můry, chodící duhy, bledí upíři nebo jen trochu jiní, budou terčem ostatních. Co nám zbývá? Také vůbec nic, jen si hledět svého, neboť tak to tady funguje. Můžeme se cítit vyjímečně, že jsme chytřejší. Můžeme si hrdě chodit po ulici i přes všechny nadávky, ale v hloubi duše to zůstane. Bude jen na nás, zda se do toho kouta svého těla budeme vracet, nebo každý den za tím zavřeme dveře.

Mnohdy nemáme ani jinou možnost.


Kam dál

Reklama