Duben 2016

Proč si přečíst Harryho Pottera

23. dubna 2016 v 14:48 Výkřiky do tmy
Chlapec, který zůstal naživu. Kdo by ho neznal?

Odvážila bych se říct, že drtivá většina obyvatelstva planety Země, pokud nepočítáme země třetího světa, Harryho Pottera zná a ještě větší většina z té většiny, zná především filmovou podobu. Upřímně, kdo ji neviděl, že jo? Zaráží mě, že přesto, jak úchvatný celý příběh je, najde se hromada odpůrců, či dokonce hejtrů. Nevím, na čem to je založené, zda se vyhýbají fantasy, úspěšným sériím, nemají rádi magii, nebo se jim jednodušše nelíbí zpracování? Kdo ví, každému se líbí něco jiného, ale ze všeho nejvíce nesnáším, když někdo hodnotí celý příběh jen na základě filmu. Proto každému, kdo ještě neměl v ruce knižní podobu, doporučuji to okamžitě napravit. Ono to cenu má. Poznáte úplně nový svět.


Napůl plechová huba

21. dubna 2016 v 17:43 Zápisky z Pekla
Po roce a čtvrt jsem konečně okusila pocit přejetí jazykem po zubech. Opravdu po ploškách zubů.
Ano! Sundali mi rovnátka, alespoň ta horní.
Tenhle článek bude dosti nezajímavý, ani nevím, proč mám takové nutkání ho psát, ale zkrátka mám asi jen potřebu vyjádřit svou radost i prostřednictvím blogu.

Pamatuju si, jak jsem poprvé vystrašená seděla v čekárně mého ortodontisty. Upřímně jsem věděla, co mě čeká, ale stále jsem se nemohla smířit s tím, že budu mít samé dráty v puse. Svůj úsměv jsem měla celkem ráda i přes křivé zuby, ale musím říct, že teď je to paráda. Cítím se daleko lépe, ale část mého hluboko skrytého Já, cítí stesk po drátované horní čelisti. Najednou si příjdu až moc jiná. Nevěřila jsem, že třeba je budu postrádat, ale nyní bez nich, se cítím taková sklíčená, jelikož hlídám každé kousnutí, aby se mi zuby nehly. :D

Překvapilo mě, jak bylo celé sundání rychlé a ani jsem nepostřehla, že už proběhlo, jelikož jsem si celou dobu myslela, že sestřička pouze stříhá drát. Ze všeho nejdelší bylo to čekání na všechno. Očekávala jsem, že strávím hodně času u hygienistky, ale tam jsem byla 10 minut a ejhle, zase dalších 20 minut čekat jen na nalepení retenčního drátu, který hlídá, aby zuby zůstaly na místě. Z čeho jsem naprosto šťastná, tak že nemám rovnátka na noc, alespoň zatím.

Docela mě přepadá znechucení, když vzpomínám na všechny peníze, co do toho padly.

Jo, mám křivý úsměv.

ASTOR Lipcollor Butter Matte 026 | Recenze

16. dubna 2016 v 10:32 Ztracena v nákupech
Dlouho, opravdu dlouho, jsem v drogerii hledala nějakou rtěnku, která by se alespoň trošku přibližovala tmavě fialové. Prolezla jsem nekolikrát všemožné značky, až jsem skončila u Soft Sensation Lipcolor Butter Matte v odstínu 026 Royal Diva od Astoru. Mé představě se to jen zdánlivě blíží, tak jsem usoudila, že to je tak jediné, co tady najdu a musím se spokojit s internetem a drahým poštovným.


Proč? 13x proto | Recenze

14. dubna 2016 v 17:26 Mezi řádky

Clay Jensen je úplně normální kluk na střední. Jednoho dne na verandě najde balíček - krabici od bot v balicím papíře, bez zpáteční adresy. A uvnitř... 7 magnetofonových kazet. Kdo dnes poslouchá kazety? A má si je on vůbec na čem přehrát? Ale když Clay ze zvědavosti zasune první kazetu do sterea, svět se mu obrátí vzhůru nohama. Z reproduktorů se totiž ozve hlas Hannah Bakerové - jeho spolužačky, která spáchala sebevraždu. Proč tedy znovu vstupuje do jeho života?
(albatrosmedia.cz)

Na tuhle knihu jsem narazila čistě náhodou, když jsem si vytvářela nové seznamy na databazeknih.cz. Ze začátku jsem jí moc nevěřila, zvlášť když jsem viděla obálku, která působí jako knížka pro děti. No, opak je pravdou a opravdu si neumím představit, že bych ji dala přečíst dítěti.

Jsem trošku rozpačitá ze jména na obálce, neboť jsem to našla pouze v této verzi a i na knize v knihovně je to vytištěné takto, na internetu jsem však spisovatele našla pod jménem Jay Asher.


Nekopíruj, buď sám sebou

11. dubna 2016 v 17:10 Výkřiky do tmy
Rozhořčení, které mě nutí k napsání tohoto článku, pomalu překračuje hranice. A takové emoce cítím jak ve škole, na ulici, tak i na internetu. Nejedná se o nic jiného, než o lidi, kteří nemají dost vlastní fantazie, odvahy, či něčeho úplně jiného a nechci se po tom ani pídit, že musí neustále okoukávat věci od ostatních a v naprosté přesnosti je aplikovat na sebe.


Hola!

10. dubna 2016 v 10:26
Popravdě vůbec nemám ráda uvítací články. Ráda je čtu, ale napsat? Jo, to se mi nechce. Většinou to končí s pár pokusy v koši (slušně řečeno).

Především Vás vítám(asi) na nově založeném blogu, přesněji včera 9. 4. 2016. Nic tu zatím není, ale ono se na tom pracuje, jen to chce čas. Nechci začínat s rozdělanou prací, proto nejdříve dodělám vše okolo a pak začnu psát. On ten první dojem je vždy nejdůležitější, že?


Nejspíš nebudu vaší oblíbenkyní pokud nesnesete černý humor, morbidnosti, čarodějnice, démony, horory a tak další věci, do kterých jsem hotový blázen. Ne, vážně, to jsem jediná? Okay. Asi působím trochu jako podivín, ale zdání klame, v jádru duše jsem milá holka, věřte mi. (Dobře, podivín jsem.)

Přesně nemůžu ani zatím říct, co tu bude přibývat za články. Určitě nejsem jediná, co má takovou tu rozdělenou osobnost, kdy jednou řeší kosmetiku, květinové čelenky, šatičky a druhý den jde v roztrhaných džínách, přemýšlí nad koncertem a místo We Heart It projíždí Tumblr s psycho obrázky. Určitě by se vás našla spousta!

Začíná to už být poněkud dlouhé a proto to utnu. Uvidíme se u dalšího článku!

Adiós.