Proč jsem nezadaný outsider?

25. srpna 2016 v 16:33 |  Výkřiky do tmy
Rozhlédnu se kolem sebe a naskytne se mi pohled na zamilované páry, zoufale smutné dívčiny, které mají hlavu v oblacích, frajery, kteří se právě rozešli se svou přítelkyní, manželé. Je to tu všude a já nic, já jdu dál. Snažím se necivět kolem sebe, snažím se zapadnout, ale jak už to bývá, vždy budu ta divná. Na tenhle článek mě přivedla především rodina. Hraje v tom obrovskou roli, neboť většinu narážek slyším od nich, ale najdou se i tací, např. ze školy, kteří mě také nechápou. A já jim to nezazlívám, vážně ne, ale je to tak moc otravné a přitom na tom nic zvlášního nevidím.

Vážení, je mi téměř sedmnáct let a jsem nezadaná, netoužím po vztahu, užívám si to a ráda bych se zeptala, proč jsem kvůli tomu tak divná? Opravdu bych ráda slyšela odpovědi, neboť už dále nemůžu jen poslouchat, jak do společnosti nezapadám, i přestože si to docela užívám, ale zároveň mě to užírá zaživa. Užírá mě, že nevím, proč mají lidé v mém okolí takovou potřebu mě kvůli tomu shazovat?

Kdykoliv jsem ve společnosti svých sester, slýchám jen otázky typu Už někoho máš? Jseš na holky? Nejseš divná? Tebe kluci nezajímají? Už máš na čase. Proč jsi tak zpomalená? Jseš ještě takový dítě. Pardon? Omlouvám se, že nepatřím mezi fuckgirls, omlouvám se, že nemám zájem o lidi v dnešní společnosti. Omlouvám se a ještě jednou se omlouvám. Nejsem podle vašich představ a nebudu. Nebaví mě ty otázky, nebaví mě na ně odpovídat a nezapomeňte si stěžovat, že jsem nepřátelská, zapšklá, nespolečenská a dětinská. Omlouvám se, že nemám na tyhle kecy náladu pokaždé, co se s váma vidím.


Nezáleží ale jen na sestrách, neboť slyšet takové otázky např. od táty je ještě více divné a co třeba děda, že ano. Nechte mě krucinál žít. Nechte mě být taková, jaká chci, nepotkala jsem zatím nikoho, kdo by mi za všechny ty starosti stál. Zatím v mém životě není nikdo tak zajímavý, kdo by mi bral dech. A já nechci být jen s někým, protože si to společnost žádá. Mám ráda svojí svobodu a až potkám někoho, koho nechám, aby mě o ní obral, věřte mi, že to budete vědět. Nejsem divná!

Vždy jsem od mamky brala názor, že jsou nyní pro mě důležitější věci, než vztahy a jsou. Ráda bych dokončila školu, neboť jsem zažila už spoustu špatných příběhů v mém okolí a nechci být jejich další kapitolou. Neříkám, že nemám zájem o lidi, že bych ráda vztah neměla, to neříkám, musí to být krásné, ale nemám tu potřebu. Já chci někoho, s kým si budu rozumět. Někoho, kdo bude rád trávit čas s pomatenou černou můrou. Někoho, komu nebude vadit moje hudba, mé morbidní nápady, sny o žití ve viktoriánském domě a můj zájem o tradiční čarodějnictví. Ale čeho jsem se zatím dočkala? Nechápavých pohledů, nadávek, nezájmu, odstrčení a musím říct, že jsem za to ráda. Nechci s takovými lidmi trávit čas. Dokázala bych se bavit, ale jen s těmi, co budou mít se mnou něco společného a takové lidi jsem poznala zatím jen dva.

Mám přehnané nároky? No tak to sorry.

Neustále slyším mámin hlas V tvém věku jsem lítala za klukama, ne se válela v knihách. A neměla bys být za to ráda? Je to hrozné klišé, já vím. Ptáš se mě, proč někoho nemám, proč prostě s někým nejsem, ale ty to neznáš, nevíš, jak je to dneska. Tobě příjdu normální, jen trochu výstřední a moc černá. Ale pro ně jsem divná, ta se kterou nechtějí nic mít. Je tu spoustu hodných a milých kluků, ale já nemám ráda tepláky, nesnáším český rap, nesnesu mikiny s nápisem Detektor, trávu, chlast, deep fotky, faded fotky a mnoho dalšího. Je to tak moc stereotypní a mě to nudí. Rozhlédnu se kolem sebe a vidím ty stejné osoby, jsou jako přes kopírák! A s tím mám být? S někým, kdo mě bude nudit, jen abych byla podle vašich tabulek?

Nejsem dětinská a nepřipravená na lásku, ne, já věřím, že i někdo v patnácti letech ji může cítit, proč by ne? Jsme lidi a ty jsou plné emocí a už od mala cítíme lásku. Ta emoce je tak přirozená, že jí můžete cítit v jakémkoliv věku a mnohdy může být silnější než u některých třicítek. A nejsem ani zpomalená. Jsem svá a jen čekám. Nezajímá mě, že si podle vás neumím užívat života, vím, že můj táta v mém věku už dávno chodil na několikadenní chlastačky a bylo mu fajn. Vzpomíná na to moc dobře a vždy se tak moc směje, když mi vypráví příběhy. Já se také směju a říkám si, jak fajn by to bylo, ale nemám to jako prioritu a radši si sednu ke knížce. Slavit můžu jindy, život není krátký, je tak dlouhý, jak si ho uděláte.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Winny Winny | Web | 25. srpna 2016 v 17:11 | Reagovat

"..nepotkala jsem zatím nikoho, kdo by mi za všechny ty starosti stál." Toto je najlepšia časť celého článku. Okašľať všetkých, ktorí si myslia že si divná. Divní a hlavne sprostí sú oni, že nedokážu rešpektovať druhého človeka a jeho rozhodnutie. Ja osobne ťa rešpektujem za to že nikoho nemáš, dnešné sedemnástky striedajú chlapov ako na bežiacom páse alebo píšu statusy o zlomených srdciach, mnohokrát absolútne pod úroveň (česť výnimkám). Ale o to nejde, každý nehc žije tak ako žiť chce a ako mu to vyhovuje. Vzťah je okrem veľa pekného aj o veľakrát aj o rozchodoch. Ja som mala prvého priateľa v 21 rokoch a ked si predstavim, ze bysom mala randiť od sedemnastich a mala by som mat dva vzťahy za sebou napríklad a skončili by a každý by ma takto bolel, tak radšej si počkám kým budem staršia a natrafím na niekoho, s kým to bude mať zmysel.
Nemáš prehnané nároky. Chceš proste niekoho s kým si sadnete a ja si myslím, že sa na to oplatí čakať. Veľa ľudí si to v dnešnej dobe nemysslí, ja si to ale myslím. Prečo by sa človek mal vrhať do vzťahov len preto, lebo to chcú ostatný alebo len preto, lebo nechce byť sám a pritom nemá k druhej osobe žiadne hlbšie emócie? To pootm akurát tak hrozí, že naubližujeme milion ľudom, počnúc sebou samými. Každý žije tak ako to chce sám a ked tebe to tak vyhovuje, výčitky od druhých musíš proste len púšťať jedným uchom dnu a druhým von.

2 Bestinblack Bestinblack | Web | 25. srpna 2016 v 18:31 | Reagovat

[1]: Tak úžasný komentář jsem ani nečekala. Když jsem tento článek psala, ani jsem nedoufala v nějakou odezvu, neboť se mi to zdálo hloupé, jak si tu vylévám srdíčko a nikdo nebude číst tak dlouhé psaní. I když přiznejme si, není to tak dlouhé, znám delší.
Tvá reakce mě natolik potěšila, že jsem si to celé přečetla už alespoň šestkrát, abych nevynechala ani slovo a motivovala se. Je to krásně napsané a moc Ti za to děkuji. Máš ve všem pravdu a cením si toho. Jsem ráda, že tu stále jsou lidé stejného názoru.
Nejraději bych ti poděkovala ještě milionkrát, ale vypadalo by to moc pošetilé. Proto ti děkuji už jen jednou a moc. :)

3 Cíťa Cíťa | Web | 25. srpna 2016 v 20:23 | Reagovat

Jo no,  takový ten pocit, když se tě dvanactiletá holka zeptá jestli už máš taky přítele :D. Každý je jiný. Někomu je jedno s kým je a pak si šťastný fotí fotky, aby měli co dát na zeď. Já nic takového nechci. Bude mi stačit jen láska jako řemen nebo Brian Warner :D

4 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 25. srpna 2016 v 22:16 | Reagovat

No tak to je přesný!

5 darthnellr darthnellr | Web | 26. srpna 2016 v 9:29 | Reagovat

O mě si doma mysleli, že jsem lesbička, jenom proto, že jsem do 18 nikoho neměla :D Takže klídek :D Jo no, mě zas máma furt říkala, že furt hraju jenom hry, že nemám žádný kamarády, že si takhle nikoho nenajdu a bla, bla, bla. Jo no Detektor nebo jbmnt nebo jak to je, holky v 11 na sobě :D Hele prostě až to přijde, tak to přijde :))) Takže klídek)) Já se taky dočkala :D

6 Svačinka Svačinka | Web | 27. srpna 2016 v 11:33 | Reagovat

Tak a nevím, kde začít...
Zaprvé. Neomlouvej se za to jaká jsi. Nikdy nedej najevo, že je ti líto, že nejsi jako zbytek světa - obyčejná. Jsi silná osobnost a jsi jedinečná. Každý jsme. Někdo to bohužel nevnímá tolik, jako my - výjimečné osobnosti. Dokážu dost dobře z textu vyčíst, jaká jsi a NEDEJ SE! (Jen škoda, že jsi ho nepsala rukou - to by mi prozradilo ještě více ;))
Co mě zaujalo na článku nejvíc je tato věta: "Neustále slyším mámin hlas V tvém věku jsem lítala za klukama, ne se válela v knihách."
SAKRA! Neměla by za to být ráda? Byla by snad radši, kdybys pila a denně paříla? To snad ne... Občas ty představy našich rodičů nechápu.
SKVĚLÝ ČLÁNEK! :)
PS: Přeposílám blog kamarádce, bude ji zajímat :)

7 Amia Amia | Web | 27. srpna 2016 v 12:36 | Reagovat

Ou božínku, ano. Taky už jsem byla alergická na otázku ,,Co kluci?"
Co s nima? Jsou a budou, dejte mi pokoj. Až nějaký přijde, ok, ale dosud si dovedu představit mnohem lepší a užitečnější způsoby trávení času, než donekonečna chodit po městě nebo čumět celé dny na filmy.

Drž se svého, nepotřebuješ být jako ostatní. Oni nikdy nepochopí, že jiný člověk má jiné priority. A chlastačky nebo lítání za klukama/holkama ti v dospělosti chybět nebudou. Protože je to opravdu tak - nebudou. Chyběla by ti pročtená odpoledne a snivé noci.

8 Amia Amia | Web | 27. srpna 2016 v 12:38 | Reagovat

Ps: český rap vůbec není špatný  :D

9 Bestinblack Bestinblack | Web | 27. srpna 2016 v 12:52 | Reagovat

[3]: Přesně tak, souhlasím s tebou. :D

[4]: :)

[5]: Neboj, ty hry tam jsou také, pro ty nemají ještě větší pochopení! :D Já si počkám a mile ráda. :)

[6]: Já se rozhodně nenechám stáhnout ke dnu, to se u mě nevidí! Já jsem za svojí osobnost ráda, ráda se liším a budu tak nadále, i přestože to mnoho lidí nebude chápat. Tohle asi jedna věc, kterou na své rodině nechápu a tak jsem se chtěla vypsat. :) Určitým způsobem jsou rádi, jaká jsem, ale tohle pošťuchování je nekonečné a lezoucí na nervy.

Neuvěřitelně moc ti děkuji za tak skvělý komentář, pochvalu v něm a hlavně motivaci vydržet! Ta je vždy důležitá. :)

[7]: Přesně tak to vnímám. Já si jednou za čas ráda i užiju, napít se, ale nevyyhledávám to. Pokud mě někdo vidí se skleničkou v ruce, tak to musí být mimořádná chvíle tak dvakrát za rok! :D (protože vícekrát ven ani nevylezu:DD) Holt přesně jak říkáš, každý má jiné priority a někdy to zůstává nepochopeno. :)

[8]: Není to zrovna můj šálek kávy, ale respektuji. :)

10 Vanessa Blocková Vanessa Blocková | 27. srpna 2016 v 19:56 | Reagovat

Rozhodně s tebou svým způsobem soucitím, ale stejně mám pocit, že už by ses mohla začít po nějakým sympaťákovi rozhlížet. Když si to čtu podruhé, dochází mi, že tě úplně chápu. Já jsem svého věku asi jediná mezi všešmi pankáči ve městě, takže až bude pro mě čas vyhledávat partnera, buď si vyberu někoho o čtyry roky navíc a nebo zustanu starou pannou.... nebo si budu muset vybrat i mězi normálními kluky,co temnotu ignorují............... Eh. Teď jsem úplně odběhla od chválení tvého extra super článku, ke kterýmu jsem se asi 3 vrátila.

11 monykaearwig monykaearwig | Web | 28. srpna 2016 v 12:32 | Reagovat

Tak s velkou vetsinou co si napsala naprosto souhlasim a je to jakobych to psala ja. :D Akorat teda me je skoro 21 a po vztahu taky netouzim, nebo teda ne po tom vynucenem z okoli, jak si psala i ty. :D Taky presne jak si psala i ty, miluju svobodu, miluju to, ze si muzu delat co ja chci a ne se nekoho ,,dovolovat". Otazky typu, uz nekoho mas, jaktoze nikoho nemas, co kluci, nejsi divna .. ? Uz uplne vypoustim :D
Ja teda osobne nerikam, ze jsem nikdy zadny vztah nemela, ale vetsinou to bylo tak kratce, ze jsem ho ani rodine nestihla privest (nebo sem nechtela ?? :D), takze to pak opravdu vypada hodne zoufale. :D Ale co uz .. :D

12 Bestinblack Bestinblack | Web | 28. srpna 2016 v 13:31 | Reagovat

[10]: Moc děkuji za pochvalu a také si více rozumím se staršími. Stačí jen o pár roků a je to úplně na jiné úrovni, ale tací se najdou i v mém věku nebo naopak jsem překvapená, jak se chová dospělý kluk, někdy je to opravdu strašné. Jsem ráda, že se ti článek tolik líbil. :)

[11]: Svoboda je pro mě něco hrozně vzácného. :) Já jsem jednou jedinkrát měla vynucený vztah, trvalo to velmi krátce, protože jsem to už nesnesla. Vůbec jsme si nerozumněli, neměli jsme toho moc společného a jít s ním jen do kina pro mě bylo jakoby mě za sebou táhl jako otroka. Vědělo o tom jen pár lidí. :)

13 Michaela Michaela | Web | 28. srpna 2016 v 17:20 | Reagovat

Tímhle se vůbec nemusíš trápit a divná nejsi v žádném případě. Je ti 'teprve' sedmnáct, máš takovýho času a pokud máš ujasněné co očekáváš od života a od člověka se kterým budeš trávit čas tak je to dost pochopitelné pokud někdo takový ještě nepřišel. A je to tvůj život a záleží jen na tobě jak s tím vším naložíš, ale buď nad věcí. Ono v dnešní době je to těžký no, pokud prostě nemáš to co mají všichni okolo tak tě hned budou označovat jako divnou. Nic si z toho nedělej. Já pořád říkám, že na každou ten pravý čeká. A je to pravda. Je to přijde. Máš nádherně napsaný ten článek, píšeš hezky a dobře se to čte ♥
Zůstaň svá!

14 Kristýna Kristýna | Web | 29. srpna 2016 v 17:58 | Reagovat

Já si myslím, že se vůbec trápit nemusíš. Ono to jednoho dne přijde, ať si říká, kdo chce, co chce. Pokud na tebe budou tvoji blízcí tlačit, dosáhnou tím jediného, uzavřeš se do ulitky a nevystrčís tykadýlka a pak budeš akorát vykolejená, až se něco takového objeví... Sama jsem si prošla na základní škole onou platonickou zamilovaností do spolužáka a na střední se mi dostávalo jenom odmítnutí od těch, u nichž jsem si myslela, že bych mohla mít šanci... a tak jsem přestala hledat, přestala jsem se snažit. Našla jsem si koníček psaní a soustředila se jenom na to. Do toho jsem četla a uzavřela se. Taky mě bolelo, když mi doma říkali, proč nejsem venku a nečtu si po večerech, když mám prázdniny. Když jsem jim vysvětlila, že nemám přátele, přestali s tím a začali mě akceptovat i s tím, že jsem knihomil.
A zlom přišel až loni, kdy jsem poprvé okusila lehký náznak vztahu, i když to nebylo úplně ideální. A taky se svět nezbořil. Moje babička říká, ono to na každého někde čeká a jednou to přijde.
A že se na to necítíš, to nevadí. Hlavní je, aby to chtěla ty sama a nejenom, že se budeš snažit zavděčit rodině...
A sesty by možná mohly mít trochu více pochopení. Sama své mladší sestry podporuji, i když jedna už žije s přítelem, ale nehučí do mě, jestli jsem si už někoho našla, nebo co a jak... :)

Doufám, že se tahle situace u tebe brzy uklidní, protože vím, jak je to nepříjemné. Držím pěsti :-)

15 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 29. srpna 2016 v 18:12 | Reagovat

MNE LÁSKA ZABIJE...dožene k sebevraždě

16 Viallen Viallen | Web | 6. září 2016 v 22:35 | Reagovat

Ja v sedemnástich tiež nemala chalana a žijem :D Nejakým zázrakom som našla rovnakého outsidera ako ja. On má dvadsať jeden a tiež som jeho prvá. Keď to má prísť príde, tiež som nebola taká, že by som sa uspokojila s hocikým a aj teraz som za to, že keby to neprišlo, nezúfala by som. V mnohom by som sa z toho článku našla. Samej mi bolo fajn, netúžila som po vzťahu, práve naopak, myslím, že väčšina vzťahov končí katastrofou práve preto, lebo baby do toho idú s tým, čo by o nich povedalo okolie, keby nikoho nemali... Ja som našťastie s rodinou problém nemala, možno zo začiatku, no potom prišli na to, že proste musia akceptovať môj štýl života. Nechodím chlastať, nefajčím, nespím s hocikým- kedy sa toto v spoločnosti obrátilo na zlé? A nie, nenudím sa. Veď mám knihy, anime, hry, hudbu, priateľov a keď sa mi chce vyberiem sa von aj sama. Ľudia nejak nevedia tráviť čas sami so sebou a vlastnými myšlienkami- tých ľutujem... Myslím, že ti nemusím hovoriť: "Hlavu hore." :) Podla poslednej vety by som povedal, že si stále nad vecou, len sa jej drž :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama