Šťastný nový rok, ještě stále žiju | Černá hodinka

1. ledna 2017 v 16:09 |  Černá hodinka
Vsadím se, že někteří už přemýšleli nad tím, že o mně už neuslyší. Respektive neuslyší nic ode mně. Ale to bych nebyla já, kdybych jen neměla svůj další blok a nedala ani vědět, protože jsem jenom nezodpovědná, neohleduplná a spoustu dalších slov začínajících na slabiku ne a znějící v negativním smyslu.

Možná to bylo dané tím, že jsem toho měla spoustu do školy, opravdu spoustu a navíc jsem téměř každý den chodila na brigádu, která mě opravdu vysilovala, neboť jsem celé odpolede jen běhala po celém pracovišti, ale byla to práce s knihami a byla jsem za to moc ráda. Cítit vúni tisíce nových knih každý den je něco nádherného a ještě jsem za to dostala slušně zaplaceno! Řekněme, že má brigáda mi velice ulehčila nákup dárků a vánočních slev na Steamu. Tímto se vám můžu vymlouvat, že jsem byla poměrně pracující/studující člověk, který toho měl hodně na práci, ale za co se vám nemohu omluvit, je moje drzost, že jsem blog opustila jentak bez jediného slova. Ale jdeme dál, to se stane.

Tímhle bych měla za sebou tu omluvnou část, kde se stejně jen vymlouvám a sama to vím, teď se však chci vrhnout na ten velkolepý svátek... Vánoce! Čím jsem starší, tím se pro mne asi stávají obyčejnějšími. Je mi jasné, že už nikdy nebudu tak nadšená z dárků, jako když jsem byla malé dítě, nebudu si tolik užívat Vánoční atmosféru, jelikož sněhu se stejně nejspíš už nedočkám a také jsem téměř všechny Vánoční filmy viděla. Výzdoba mi už nepřináší tolik radosti, ikdyž ze světýlek jsem stejně nadšená každý rok a stromek je opradová nádhera, voňavé svíčky mě také vždy okouzlí, ale stále tomu chybí to něco. I přesto, že jsem moc ráda, že se po dlouhé době doma zdržím více jak na dva dny a vidím rodiče každý den více jak pár hodin, někdy i minut, a jsem za jejich společnost neuvěřitelně vděčná, není to ONO. Prostě to tu není a mrzí mě to. Snažila jsme se co nejvíc, abych si Vánoce užila, ale byl to jen další obyčejný den z pohledu nějaké té atmosféry.

Dostávám se (typicky) k dárkům. Nechci to tu vypisovat, řeknu jen, že konečně mám nový notebook, který mi vydrží nabitý více jak 5 minut (ano, minulý už vážně měl odslouženo, chudáček) a může se stát, že budu stíhat psát ve vlaku, kde stejně trávím každý víkend 4 hodiny. Bude to mnohem více užitý čas. Neříkám, že čtení knih ve vlaku není skvělé, ale proč nezkusit udělat něco pro blog, když už tu mám poměrně dobré zázemí a potřebuju tomu věnovat čas navíc. Konečně si budu moc zajít do knihovny s notebookem a jenom si užívat tu atmosféru.

Jak už jsem naznačila ve druhém odstavci o brigádě, konečně jsem se dostala k dalšímu řádění na Steamu a pořídila si nějaké nové herní kousky. Nekupovala jsem žádné extra nové hry, dokoce se tam objevilo Assassin's Creed 2, ale mezi ty ne až tak staré může patřit titul Tomb Raider a Life Is Strange, u kterého mám sice dohranou teprve první epizodu, ale už se chystám na další. Docela mě i napadlo, že bych alespoň u LIS napsala pár svých dojmů, jelikož z letsplayů mě hra absolutně neoslovila, viděla jsem jen prvních 20 minut možná, ale z mého vlasního pohledu mě to neuvěřitelně chytlo, tak doufám, že hra nezklame.

Předposledním tématem bych tu chtěla znovu vkročit k blogu. Proboha, co jsem to tu stvořila. Občas se na sebe koukám s velkými výčitkami. Když se koukneme na blog jako celek, možná si můžete říct, však to tak špatné není, ale já už popravdě nevím kudy kam. Například 30ti denní výzva se mi absolutě nelíbí a i přesto, že je v tom spoustu mého vyprávění, většinu bych smazala, ale nevím, jak se k tomu tedy postavit. Napadlo mě zanechat jen pár článků, které podle mého mají smysl, například dopis mému budoucímu nebo minulému já, a ostatní nemilosrdně uvrhnout do samotných pekel blogu. Také si stále pohrávám s myšlenkou, jak hodně se chci utápět v anonymitě. Z jistého důvodu je to skvělé, mám tu absolutní svobodu, můžu si tu psát co chci a nikdo z mých blízkých to nezjistí, ale stále si tím nejsem jistá a raději se chci skrývat ve stínu. Jediným problémem je, že to brzdí. Spoustu fotek nemůžu přidat, neboť by mohli odkazovat na něco z mého života. Některé věci, o kterých bych tu ráda napsala, také nemůžu ani zmínit.

Jako poslední bych Vám tu chtěla popřát šťastný nový rok. Nechci se opakovat a psát všemožné srdceryvné slohy a proto se jen ohlédněte na onu větu a představte si pod ní vše, co očekáváte od roku 2017. Přesně to Vám přeju. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | Web | 6. ledna 2017 v 17:06 | Reagovat

Taky jsem teda pěkně drzá a opustila jsem blog jentak :D Jenže tak nějak to prostě nikdy nemůžu vydržet a vždy se vrátím :)
Já to mám s Vánocemi asi naopak. Čím jsem starší tím víc to prožívám a miluju tu atmosféru. Vánoční náladu už mám tak od října. Akorát teda se těším až u nás na Vánoce přibude nějaký prcek, který bude věřit na Ježíška. Ségra už nám z toho taky vyrostla takže jedno kouzlo to ztratilo :D
Doufám, že se ti tvé plány s blogem podaří. Já jsem pro jistotu začala s čistým štítem a uplně od začátku.
I tobě šťastný nový rok!

2 bestinblack bestinblack | Web | 8. ledna 2017 v 1:23 | Reagovat

[1]: Mám to stejně, vždy jsem na chvíli tak bezohledná, ale nakonec to moc dlouho nevydržím. :D
Snad se to u mě někdy zlomí, tenhle rok byl vážně takový zvláštní, příští na tom snad bude lépe.
O tom jsem také přemýšlela, ale přece na některé články jsem až pyšná, tak jsem si je tu zachovala. :) Hodně štěstí s novým blogem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama