Na filmovém plátně

Filmy, které nedostanu z hlavy

24. srpna 2016 v 13:42
Každému se určitě už jednou stalo, že si pustil nový film a řekl si, páni, tak to je pecka. A také se stalo, že jste si ho pustili znovu a řekli jste si, tak to je mega! A pokaždé, co si ho znovu pouštíte, vaše emoce vás stále neopouští a je to prostě film přímo pro vás. Já se tu podívám jak na tuto skupina, nakožto filmy, které nedostanu z hlavy, jelikož mě stále napadají jako potencionální možnosti k puštění, ale také na druhou skupinu, která mou hlavu neopustila z toho důvodu, že nad nimi stále přeýšlím a po skončení filmu si řeknu, co to jako mělo být?! Ne z důvodu, že bych ho nepochopila, nebo by to bylo natočené přes přední kameru rozpadajícího telefonu, ale kvůli pocitům z filmu.

1. Místnost sebevrahů
Jako první tu mám polský film z roku 2011. Vzhledem k tomu, že jsem tento film viděla, když mi bylo přibližně 12 let, byla jsem z toho v rozpacích. Probrečela jsem celou noc. A jelikož jsem měla (a stále mám) pokoj jen pro sebe, chodila jsem z jedné strany na druhou a rozdejchávala. Když jsem si ho však pouštěla znovu asi před rokem, po skončení jsem si na hodinu sedla do tmy u zdi na zem a seděla. Koukala prostě do tmy a po tvářích mi tekly slzy, bylo to úplně stejné jako před třema rokama. Musíte si říct, co jsem za slabocha, neboť ve svých článkách jen brečím. :D To je hlavně kvůli tomu, že jediné co mě rozbrečí, jsou knihy a filmy.

Tenhle film je pro mě něco úžasného. Přechody mezi reálným a virtuálným životem jsou tak plynulé, že vás to někdy až zmate. Alespoň tak jsem to měla já. Postavy mi byly sympatické, až na Sylwiu, tu jsem neměla ráda od první zmínky, a navíc polština je mě neuvěřitelně posluchatelná a krásná. Poprvé jsem koukala bez titulek a dalo se tomu porozumět v pořádku a alespoň jsem se něco přiučila.


2. Zelená míle
Jako druhý je tu film z roku 1999. Je tu někdo, kdo ho stále neviděl? Ano? Tak si ho běž pustit, šup, šup. Spadni do mé pasti utrpení a pusť si ho. Ne nadarmo je to 3. nejlepší film na čsfd, většinou nenechá nikoho chladným a především, všichni ucítí tu štiplavou tekutinu v očích, snažíc se jí nepustit na tváře. Opět tu brečím u filmu, jo, ale tenhle si to zaslouží asi nejvíce ze všech zmíněných tady. Brečím snad i nad umem všech zúčastněných u natáčení. Hned jak se dostanu v září do knihovny, beru knížku, neboť se velice stydím, že jsem jí zatím nečetla.


3. Disturbia
Dostáváme se k filmu, který je z první skupiny, který zastupuje ty, na které bych mohla koukat dokola. Jedná se o dílo z roku 2007. Ocitáme se u mladého kluka, který nemá s problémy dost a vyklíčí to až k domácímu vězení. Nemá co dělat a tak začne špehovat své sousedy a jeden je obzvlášť zvláštní. Tak tohle je prostě pecka. Vzhledem k tomu, že sousedy špechuji také, i přesto, že vidím jen na jedny, tak jsem se i přesto začala toho trošku bát, že tam uvidím také něco špatného. Ale od špehování mě to neodradilo. Pokud někdo film stále neviděl, je na čase si ho pustit.


4. Střihoruký Edward
Tohle drama z roku 1990 snad každý zná - a kdo ne, ať se stydí! Nejde jen o to, že ho režíroval Tim Burton, že v něm hraje Johnny Depp, ale jak dokonalý film to je! Znovu a opět jsem brečela, jak jinak, ale to jinak snad nejde. Edward je postava, která vám vryje úsměv na tvář, ale zároveň ve vás probudí tolik smutku. Winona Ryder je úžasná herečka a od doby, co jsem jí tady viděla, musela jsem si jí zamilovat. Skvělý film jak na Vánoce, na zimu, ale i do jakéhokoliv jiného ročního období.


5. Faunův labyrint
Pod vědomým, že se jedná o pohádku, jsem si mysteriózní drama z roku 2006 pustila, když mi bylo zhruba 10 let. Musím narovinu přiznat, že některé scény jsem proplouvala s husinou a otáčením, zda nestojí Faun v našem obýváku. Nyní, když si ho pustím, už je to naštěstí v pořádku. V tomhle filmu se propojují mé oblíbené věci, jako například válka, temno, fantazie a mnoho dalšího. Do dnes si pamatuju na amputaci nohy, kterou jsem s užaslýma očima sledovala o šest let mladší.

 
 

Reklama